Proč se chodí na camino

V tomto článku se chci trochu zmínit o nejčastějších důvodech, proč se chodí na camino. Dá se říci, že existují tři hlavní důvody, proč lidé chodí na camino a ještě jeden, čtvrtý, poněkud specifický.

Tři hlavní důvody jsou:

• Náboženský
• Duchovní
• Turistický

Speciální, čtvrtý:

• Jako trest či terapie

Začnu tedy náboženským důvodem. Pro správné porozumnění nejprve v krátkosti vysvětlím rozdíl mezi náboženstvím a živou vírou v Boha. Vše nastíním jen okrajově, protože tato část blogu je věnována caminu a nikoliv teologickým rozborům. Podrobněji se budu věnovat této záležitosti v části "Následování Krista". Pojďme tedy na to.

Náboženský důvod

Základní rozdíl mezi náboženstvím a živou vírou spočívá v tom, že náboženství je postaveno pouze na intelektuálním, zprostředkovaném poznání Boha, bez osobního vztahu s Ním, bez osobní zkušenosti s Ním, bez vnitřní proměny člověka, zatímco živá víra pramení z osobního vztahu s Bohem (skrze Ježíše Krista), ze zkušenosti s Ním a působí vnitřní růst a proměnu člověka. Živá víra v sobě zahrnuje i intelektuální poznání Boha, ale není na tomto poznání založena. Nebezpečí náboženství spočívá v tom, že na první pohled vypadá stejně jako živá víra, ale ve skutečnosti se jedná jen o prázdnou, vnější formu zbožnosti. Náboženství můžeme tedy jednoduše definovat takto:

O Bohu bez Boha.
(tj. pouhé intelektuální poznání Boha bez osobního vztahu s Ním)

Tudíž náboženský důvod je ten, kdy lidé jdou do Santiaga a věří, zjednodušeně řečeno, že když se budou modlit v katedrále nebo přímo u údajných ostatků apoštola Jakuba, nějak je to přiblíží k Bohu, nějak je to očistí nebo že udělali něco významného pro Boha popř. že získají nějaké další duchovní benefity. Mohou také věřit, že samotná pouť je jako oběť přinesená Bohu, součást pokání či odčinění hříchů apod. Cílem náboženských důvodů je většinou vytvořit si vnitřní pocit, že jsme udělali něco neobyčejného a že setkáním se svatými ostatky získáme nějaké benefity. Dost častým důvodem je také možnost se dotknout či políbit sochu apoštola Jakuba, která je přístupná v santiagské katedrále. Dle mého názoru není tento důvod úplně ten nejlepší, i když pro některé poutníky může být životně důležitý. Každopádně konečné slovo má Bůh, který zkoumá hlubiny lidských srdcí a jedině On je schopen správně rozsusovat lidské pohnutky.

Duchovní důvod

Duchovní nebo také spirituální důvod se mi jeví jako nejzajímavější - dá se zařadit do kategorie "zkušenostního poznání" tj. poznání na základě zkušenosti. Osobně tento druh poznání, na rozdíl od intelektuálního poznání, považuji za nejlepší. Z tohoto důvodu chodí na camino lidé, kteří usilují o svůj duchovní rozvoj, usilují o dosažení vyšších úrovní vědomí, hledají nějaké duchovní či mystické zážitky nebo zkušenosti apod. Camino vnímají spíše ve smylu "cesta je cíl" než jako cestu, jejímž vyvrcholením je dosažení Santiaga a vstup do katedrály a navštívení podzemní krypty se svatými ostatky. Princip je jednoduchý. Pokud se vydáte na takto dlouhou cestu (může trvat pět i více týdnů či dokonce měsíců), vytrhne vás to z každodenní "šedé" rutiny, jste odtrženi od každodenních světských problémů, máte minimum starostí a díky tomu má vaše vědomí možnost se zklidnit a začít věnovat větší pozornost duchovním věcem. Stáváte se citlivější (protože nejste zahlušeni každodenní rutinou), díky čemuž jste více otevřeni přemýšlení o smyslu života, o Bohu, vnímat více Boží přítomnost, bilancujete apod. Také začínáte být schopni si lépe uvědomovat jedinečnost okamžiku, začínáte žít "teď" tj. v přítomnosti, začínáte si vážit obyčejných drobných věcí jako např. že seženete noviny na usušení bot (a tak druhý den nemusíte jít ve studených mokrých botách), že jste ten ten došli v pořádku a že jste byli ráno schopni vstát v pořádku atd. Pokud chcete jít z tohoto důvodu, je lepší jít na camino sám, protože putování ve dvou či více lidech je spíše rušivý element. Své první camino jsem šel zejména z duchovního důvodu, abych byl citlivější na Boha a mohl si urovnat některé věci v hlavě a ve vztahu (prohloubit tento vztah) s Ježíšem. Druhé camino jsem šel spolu s mou mami (kterou jsem vyhecoval). Byl vidět jasný rozdíl, když jdu sám a když s někým. Každá varianta má své pro a proti a nelze říci, která je lepší - spíš záleží na vašich vnitřních potřebách. Obecně lze říci, že během prvních cca 5 - 10 dní se vaše mysl přepne do zcela jiného režimu a po dalších cca 5 dnech začnou postupně odcházet různé obavy typu: "Kde budu spát? Co budu jíst? Co budu dělat, když zmoknu?" apod. Ke konci camina už mi bylo jedno jestli mi dojdou peníze nebo nebudu mít jídlo nebo neseženu nocleh. Není to o rezignaci, lhostejnosti nebo ignorantství či nezodpovědnosti - tyto věci pro vás prostě přestanou být přespříliš důležité.

Turistický důvod

Ten je jednoduchý - prostě jedete na výlet, na trek, na trip. Tito lidé většinou neřeší nějaké náboženské či duchovní záležitosti. Chtějí jen prostě další "zářez na pažbě" v podobě další navštívené destinace, chtějí nové zkušenosti, potkat nové lidi (máte možnost potkat lidi prakticky z celého světa), možná mít zajímavé fotky na socilální sítě či materiál pro svůj blog. Potkali jsme jednu paní z Pretorie, která cestovala proto, aby doma propagovala camino. V Pretorii není moc bezpečno a tudíž je nemyslitelné někam vyrazit sám s batohem a toulat se po horách. Dle jejích slov je životnost takového člověka velmi krátká. Proto v Pretorii začíná růst zájem o camino, protože místní lidé touží ochutnat možnost svobodného a bezpečného cestování.

Speciální důvod - trest či terapie

Během camina jsem četl jeden zajímavý článek, že v dřívějších dobách si mohli odsouzenci v některých zemích vybrat, jestli nastoupí výkon trestu nebo místo toho půjdou do Santiaga. Jiná zmínka byla, že odsouzenci na smrt si mohli zvolit, že půjdou do Santiaga a když dojdou živí, mohou si svůj život ponechat. Toto je třeba chápat v kontextu středověku, kdy takto dlouhá cesta byla opravdu velmi nebezpečná - divá zvěř, loupežníci, hluboké lesy, hory, žádné outdoorové vybavení, žádná GPS, mizerné mapy (pokud vůbec nějaké existovaly) apod. Dokonce jsem našel článek z roku 2019 (zde), kde popisují, že vybraní vězni (drogově závislí) byli vysláni do na pouť do Santiaga jsou součást svého trestu (ne aby byli potrestáni, ale aby se mohli lépe resociovat) a také jako součást terapie. Na druhém caminu jsme opravdu potkali člověka z anonymního klubu alkoholiků (myslím, že byl z Holandska), který cestoval na kole a měl za sebou cca 2 000 km a dosáhl už nějakého počtu měsíců bez alkoholu (tvrdil, že po určitých dosažených období bez alkoholu dostávají nějaký odznak, jako povzbuzení, že se jim podařil další krok k životu bez alkoholu). Cestování mu pomáhalo vypořádat se s alkoholickou minulostí a "odvykačkou".

Proč jsem šel na camino já?

Měl jsem několik důvodů:

• Vysadit a vyvětrat si hlavu - předchozích několik let jsem strávil v docela vražedném nasazení (studoval dvě školy najednou (vysokou a vyšší odbornou)), do toho se nám narodila dvě mimča, chodil jsem do práce a podnikal na ŽL a ještě zakládal firmu. Jednoho dne jsem si uvědomil, že se začínám nenápadně hroutit a tak jsem všeho nechal, narychlo posbíral věci na cestu a během týdne vyrazil na camino - nebyl bych to já, kdybych si nevybral to nejtěžší - Camino Primitivo a na něm samozřejmě ty nejtěžší úseky - Ruta Hospitales :-) Vychutnával jsem si ten pocit, kdy jsem sám v neznámé zemi nucen čelit nečekaným výzvám.
   
• Splnění životního snu, který jsem pohřbil - na camino jsem chtěl jet už před cca 20ti lety, ale buď jsem na to neměl peníze nebo odvahu nebo čas. Pak najednou, během mého pozvolného hroucení, nastala vhodná "konstelace" okolností, kdy jsem si vzal své poslední peníze, čas jsem si udělal, na odvahu se vykašlal a vyrazil. A nelitoval jsem toho.
   
• Duchovní důvod - chtěl jsem prohloubit svůj vztah s Ježíšem Kristem, vysadit každodenní rutinu a více se zaměřit na Boha, být Mu blíž.

No a na druhé camino jsem jel proto, že se mi líbilo to první :-) a také proto, že jsem ho chtěl ukázat své mami, kterou jsem přesvědčil, že v 64 letech není na camino příliš stará . A také jsem si užíval roli průvodce :-) Ještě plánuji další camino, kam chci vzít svého syna, aby se trochu "orochal" a "zocelil". Není to nic divného, na cestách jsem potkal poutníky, kteří camino absolvovali 7x nebo 11x dokonce i na invalidním vozíku. Potkával jsem 70ti leté poutníky nebo rodinku s dětmi, studenty i lidi středního věku - camino je pro každého.

Závěr

Pokusil jsem se stručně popsat 3+1 hlavní důvody, proč se chodí na camino. Mohou existovat i další, které jsou kombinací těchto hlavních zmiňovaných. Třeba jsem potkal člověka, který měl nějaké problémy v práci, tak se sebral a "utekl" na camino, aby si "provětral" hlavu. V určitém smylu tedy lze říci, že camino má "očistný" účinek - není to však caminem (nehledejte na něm nic magického či mystického), ale cestou samotnou - stejný efekt by mělo, kdyby jste chodili tři týdny sami po Šumavě v nějakých odlehlých místech s minimem turistů. Kdysi jsem podnikl 14ti denní dovolenou ve stylu českého filmu "Jízda" s Annou Geislerovou a Radkem Pastrňákem v hlavních rolích. Jezdil jsem 14 dní sám autem nazdařbůh po Čechách a byl to pro mě podobně hluboký zážitek.