15. 6. 2019
Všechno začalo zcela nenápadně a jak rád říkám "jednoho dne". Jeden můj kamarád s partnerkou pořádají různá vystoupení s vlastní choreografií a nosným příběhem, která mají lidem předat nějaké konkrétní poselství. A právě během přípravy jednoho takového vystoupení se stalo, že jim nějak vypadlo několik lidí, kteří účinkovali zde měli účinkovat. Takže onoho jednoho dne, někdy začátkem května 2019 se mě kamarád jen tak "mezi řečí" zeptal, jestli bych nevěděl o někom, kdo by mohl chybějící účinkující nahradit a nebo jestli bych neměl zájem to zkusit. A vzhledem k tomu, že potřebovali víc než jednoho člověka, zeptal se, jestli by se nechtěli zapojit i ostatní členové mé rodiny. Trochu mi to nasadilo brouka do hlavy a tak jsem se večer na rodinné radě zeptal. K mému překvapení se dotaz nesetkal s nějakým výraznějším odporem a tak jsme se domluvili, že se přijedeme podívat na zkoušku. Kupodivu to dopadlo docela dobře - dcera se v tom našla okamžitě, syn však ne. Já a manželka jsme měli neutrální postoj a tak jsme se nakonec rozhodli, že do toho jdeme. Na našich rolích se nám líbilo hlavně to, že se v nich nemluví :-) .
Příběh měl jednodchou myšlenku - kouzelná bytost postupně odhalí různé formy zla, které lidé páchají a pak tyto lidi promění, aby to zlo už nepáchali a pomůže jim spojit se do jednoty.
Choreografie byla jednoduchá a snadno naučitelná. Absolvovali jsme pár zkoušek a pak vyrazili na finální vystoupení. Dopadlo to dobře, lidem se to líbilo, nikdo nás nekamenoval. Vystoupení mělo ještě jeden pozitivní dopad - každý z nás se v něčem našel - kupodivu manželka by si ráda zase něco takového zahrála, dcera byla unešená a syn se našel spíše v roli dokumentaristy, fotografa a filmaře (dokumentoval a fotil zkoušky a vystoupení). Jen u mě bylo vše neutrální - nedokáži říci, že bych se v tom našel, ale uvědomil jsem si více do hloubky, že je dobré přinášet lidem pozitivní poselství, něco, co jim dá impuls do života, impuls k přemýšlení a že je možné komunikovat nejen slovy, ale non-verbálně, právě skrze umění. Tato myšlenka mě velmi zaujala, protože díky tomuto uvědomění jsem se začal dívat na umění z jiného úhlu pohledu - totiž jako na prostředek komunikace, sdílení ideí a myšlenek. Umění dává lidem možnost vyjádřit vyšší poselství, které, pokud mělo být vyjádřeno slovy, by bylo těmito slovy degradováno a jaksi "zploštěno". Je to pro mě nová věc, protože celý život jsem se díval na umění jako na něco, co je tu jen pro emoční potěšení, díky čemuž mi připadalo zbytečné, protože potěšit jsem se uměl i jinak než uměním. Nyní se mi však otevřel nový pohled, díky čemuž jsem k umění změnil svůj postoj - začalo pro mě být důležitější a smysluplnější. A nyní vidím, že v životě člověka má umění svou roli a místo.
Pro úplnost pár fotek:
