Vybavení na cestu III.

V tomto článku chci popsat další základní vybavení - nástroje. V navazujících článcích popíši zbývající věci - jako jídlo, kosmetika, hygiena, léčiva a ostatní věci související s caminem - tipy a triky na snížení nákladů, vychytávky, které se mi během cesty osvědčily apod. Volba vybavení závisí na způsobu, kterým chcete camino realizovat. Můžeme říct, že jsou tři základní způsoby:

• Hard - cestujete s minimem peněz a spíte pod stanem nebo pod širákem, kde se dá. Jíte jen jídlo z nejlevnějších supermarketů nebo jen to, co si uvaříte na vlastním vařiči. Moc se nemyjete (nebo jen v potoce), takže váš celkový vzhled tuláka je poněkud "omšelý" a zapáchající. Pokud chcete být opravdu "styloví" jako praví tuláci, můžete si přivydělávat žebráním nebo nějakým druhem pouličního vystupování. Pro pány je samozřejmostí neholit se. Přiznávám, že tímto způsobem jsem cestoval v roce 2000 cca 5 týdnů po jižním Španělsku. V té době to pro mě bylo dobrodružství, ale dnes bych už na to asi nervy neměl. Tento způsob sice na první pohled vypadá jako romantika, ale má i své stinné stránky, o kterých napíši v nějakém dalším článku.
   
• Easy - Osobně tuto variantu považuji za optimální. Cestujete s batohem, využíváte ubytovny pro poutníky, jíte jídlo ze supermarketů, občas zajdete na jídlo do restaurace, občas si uvaříte na vařiči, myjete se, nemrdíte (alespoň ne tolik :-)).
   
• Luxus - tuto variantu nepovažuji za camino. Spí se po hotelech, stravuje v restauracích, zavazadla se vozí taxíkem a občas se popojede autobusem nebo společně se zavazadly taxíkem. Není zde pravá oběť poutníka tj. bolest, námaha a obtíže putování. Camino se degraduje na pouhý turistický zájezd. Navíc je tento způsob dost finančně nákladný.

Pro další popis vybavení se budu držet "zlaté střední cesty" tj. varianty easy. Doporučený seznam věcí je orientační, má sloužit jen pro inspiraci, nikoliv pro slepé následování. Popisuji věci, které jsem měl s sebou a které mi stačily a víc jsem nepotřeboval. Věci, které jsem s sebou neměl, ale někomu by se mohly hodit, uvedu na konci článku.

Peníze + kreditní karta

Hotovost

Pokud nechcete cestovat jako čistokrevný poutník (což se mi nechtělo), který žije z milodarů a spí v lese, je dobré vzít si s sebou hotovost. Dle mých zkušeností stačí 20-30 € na den. 20 € je minimum. Musíte počítat, že někdy ubytovny stojí 6€, ale někdy mohou stát 10-15€ podle toho, jak je sezóna a jaká je obsazenost popř. vybavenost ubytovny. Při sestavování rozpočtu je dobré počítat s průměrnou cenou 10 € za ubytování. Dále musíte počítat s tím, že občas budete potřebovat vyprat a usušit věci, kdy cena je 2-3€ za usušení a to samé za vyprání. Pokud si budete chtít dopřát jedno pořádné jídlo denně v restauraci, počítejte průměrně 10€ za jedno jídlo, snídaně 2-6 € podle velikosti a místa. Já jsem cestoval tak, že jsem využíval ubytovny a nakupoval v supermarketech, vařil si na vařiči a do restaurací nechodil. Nicméně se mi stalo, že jsem se občas musel ubytovat za 16€ , protože už jsem byl příliš unavený na to, abych hledal něco levnějšího nebo po několika probdělých nocích díky silně chrápajícím poutníkům jsem si prostě zaplatil "privado" tj. soukromý pokoj, kde se ceny pohybují cca od 30€ výše. Při druhém caminu jsme naštěstí cestovali ve dvou, takže nás "privado" vyšlo na přijatelných 15€ na osobu. Za ten klid a noc hlubokého spánku to rozhodně stálo. V těchto kalkulacích nejsou započteny náklady na dopravu! Podrobněji se o nákladech rozepíši v samostatném článku.

Kreditka

Každopádně si vzít s sebou! Je dobré na ní mít nějakou hotovost (alespoň 10 - 20 tis. - pokud nemáte tolik peněz, je dobré si je půjčit a když je nevyužijete, tak je po návratu zase vrátit) pro případ, že by se něco pokazilo. Kreditkou můžete provádět online platby za letenky (jet autobusem do Španělska = sebevražda - dle výpočtu Eurolines trvá cesta do Madridu 40 hodin !!! A z Madridu dalších cca 5 hodin rychlovlakem do Ovieda, kde začíná Camino Primitivo.) nebo v případě nouze vybírat hotovost z bankomatu. Podrobnosti opět v samostatném článku.

Nůž

Je velmi praktický a důležitý. Stačí malý zavírací kapesní nůž. Měl by mít nůž, pilku, otvírák na konzervy a na lahve. To většinou stačí. Také není dobré brát si nějaký pěkný a drahý nůž typu Victorinox apod. protože nůž musí splňovat určité parametry, aby vás s ním pustili do letadla. Pokud je nebude splňovat, tak vám ho seberou. Proto je u nože třeba dávat VELKÝ , ale opravdu VELKÝ pozor na typ a velikost nože a kam ho uložíte. Vysvětlím proč. Pokud máte velký batoh a přepravujete ho v nákladním prostoru letadla, tak s nožem není problém a je prakticky jedno, jaký typ nože máte. Nevím, jak by letištní kontrola reagovala na nůž velikosti dýky nebo mačety, ale takhle velký nůž je stejně nepraktický, takže nemá smysl se s ním tahat na camino. Zásadní problém může nastat v případě, že budete mít menší batoh, který si budete chtít vzít do kabiny jako příruční zavazadlo. Při cestách po EU si můžete vzít do kabiny malý nožík, ale je tam omezení délky čepele na 6 cm. Nůž by měl být zavírací, bez pojistky (která brání zavření již otevřeného nože). Na noži nevadí pilka, vývrtka, šroubovák a jiné podobné funkce. Důležitá je délka čepele. Čepel svého nože jsem nechal u nožíře zkrátit na 5,8 cm a pro jistotu trochu obrousit špičku, aby nebyla příliš ostrá. Pak jsem celý nervózní přišel k letištní kontrole. Nůž samozřejmě na rentgenu našli, chvíli ho zkoumali a pak mě pustili dál. To bylo na kontrole v Praze. Při kontrole v Santiagu (když jsem letěl zpátky) nůž také našli, pečlivě přeměřili délku čepele a když zjistili, že je kratší než 6 cm, nůž mi vrátili a pustili mě dál. Docela jsem měl nervy, že budu mít nějaké opletačky s letištní kontrolou, ale nakonec to bylo v pohodě. Důležité je také vědět, že toto povolení platí jen v EU. Pokud by jste letěli např. do USA, tak na palubě nesmí být vůbec žádný nůž. Při letech do ostatních zemí nevím jaká jsou pravidla, ale je dobré si to ověřit přímo na letišti nebo v diskusních fórech. Četl jsem příběhy, kdy si někdo v USA vzal omylem nůž  na palubu a dopadlo to tak, že mu ho nejen sebrali, ale ještě ho vyslýchala policie. 

Ešůs

Může být klasický "komunistický" s jakým se před revolucí jezdilo na tábory tj. z obyčejného hliníku (ten používám já). Ešůs se vyrábí dvoudílný, tj. ještě s jedním menším uvnitř. Vystačíte si v pohodě s jedním, ten druhý je zbytečné brát. Je to další váha do batohu. Také je praktické, když si do prázdného velkého ešůsu dáte nějaké věci, u kterých nechcete, aby přišly k úhoně. Dával jsem si tam např. vařič nebo načatou rýži. Říká se, že jídlo z hliníkových ešůsů není zdravé, protože při vaření se z hliníku uvolňují nějaké jedovaté látky. Myslím si, že když si na caminu párkrát uvaříte v "jedovatém" ešůsu, tak se rozhodně neotrávíte. Nehledě na to, že dnes je jedovaté kde co. Pokud by to někomu vadilo, dají se koupit ešůsy s povrchovou úpravou, která by měla zabránit uvolňování jedovatých látek do jídla. Myslím, že je to asi teflonová úprava (teflon je údajně také jedovatý :-)). Každopádně tyto ešůsy jsou z tenčího materiálu a tak se nehodí k vaření na otevřeném ohni - jen na vařiči. Cena těchto ešůsů se pohybuje cca 400 - 650 Kč. Další možností je koupit si titanový ešůs. Je krásně lehký, ale dost drahý - cena je kolem 2000 Kč a taktéž se nesmí používat na otevřeném ohni - jen na vařiči. Ešůs se hodí jednak v případě, že si chcete po cestě něco uvařit, ale také když přijdete na ubytovnu, kde není nádobí. Na většině ubytoven je základní kuchyňské vybavení, ale občas se stane, že všechny hrnce zrovna někdo používá, takže když máte smůlu, musíte čekat až někdo dovaří, dojí a umyje právě používané hrnce. Pokud máte svůj ešůs, jste nazávislí. Největší výhodu vidím v tom, že máte možnost si uvařit jídlo po cestě. Většinou to zrovna jako na potvoru vyjde tak, že kolem poledního, kdy by jste rádi něco "zobli" k obědu není nikde restaurace ani obchod - protože jste zrovna někde v lese nebo v horách (ještě více na potvoru je to v sobotu, neděli nebo o svátcích). A cpát se furt starým pečivem nebo sušenkama také není ono. Za nějakou dobu se to začne "zajídat". Proto je dobré občas si něco uvařit, občas si vzít pečivo s něčím (salám, klobása, sýr, jogurt apod.) a občas ty sušenky. Když jsem byl jednou líný si nakoupit jídlo, tak jsem obědval čokoládové sušenky s vanilkovým jogurtem - kupodivu to bylo celkem dobré ...

Příbor (lžíce)

Kompletní příbor prakticky nepotřebujete. Při prvním caminu jsem používal jen obyčejnou hliníkovou lžíci. Před odjezdem na druhé camino jsem v jedné outdoorové prodejně objevil krásnou plastovou lžíci asi za 25 Kč. Je vyrobená ze stejného materiálu jako se dělají vařečky pro pánve s nepřilnavým povrchem, aby ho nepoškrábaly. Lžíce bez problémů vydržela i míchání ve vroucí vodě. Je lehká a pevná, prostě maximální pokojenost. Pokud potřebujete vidličku, tak se dá většinou najít na ubytovně nebo pokud jste zrovna v lese, můžete si jí provizorně vyrobit z tenkého klacíku nebo jídlo prostě napichovat nožem. Pokud máte kapesní nůž, nepotřebujete ani jídelní nůž.

Slánka

Původně jsem si koupil v outdoorové prodejně poměrně drahou slánku, která mi připadala nanejvýš praktická. Byla vodotěsná a měla tři oddělené komory pro tři různé druhy koření (např. sůl, pepř, paprika). Bohužel praxe ukázala, že slánka je vhodná na běžné dochucení pokrmu, ale ne na hlavní solení během vaření. Slánka měla příliš malé otvory, takže když jsem potřeboval osolit ešůs plný rýže, tak jsem musel 5-10 min. třepat slánkou nad vařící se rýží, než jsem dosáhl patřičné slanosti. Stoupající pára mezitím kondenzovala v otvorech slánky, což mělo za následek, že se otvory zalepovaly zvlhlou solí. Řešení bylo jednoduché - sehnat plastovou lahvičku se šroubovacím víčkem a tu používat místo klasické slánky viz. fotky. Slánka stačí malá, se zásobou soli na 2-3 dny (opět kvůli hmotnosti), protože většinou si můžete sůl doplnit na ubytovnách.

Vařič

Výborná věc. Osvědčil se mi malý skládací plynový vařič české výroby VAR (cca 600 Kč). Jde o to, aby byl malý, lehký a skladný. Existují i benzínové vařiče, ale s těmi by mohl být problém v letadle. Musí se přepravovat bez benzínu s otevřenou zátkou. Navíc nejsou skládací, jsou těžší a rozměrnější (a dražší). Na  mé první cestě po Španělsku v roce 2000 jsem používal plechový lihový vařič, který se rozevřel, vložila se do něj kostka pevného lihu a na to se postavil ešůs. Je to poněkud nepraktické, špiní to a moc dobře to nevaří. Když vařič, tak vychází nejlépe plynový.

Plynová kartuše k vařiči

Pokud si s sebou vezmete výše uvedený vařič, budete potřebovat plynovou kartuši. VELKÝ POZOR!!! Do letadla se vůbec nesmí brát tlakové nádoby tj. spreje a třeba právě plynové kartuše k vařiči či proban-butanové bomby, dokonce snad ani plněné plynové zapalovače (možná do nákladového prostoru). O zapalovačích jsem nenašel nic jednoznačného, ale raději jsem si ho nebral a koupil v trafice až na místě. Tlakové nádoby se NESMÍ přepravovat ani v nákladním prostoru !!! Toto opatření je zejména z toho důvodu, že při letu je v letadle nižší tlak (v nákladovém prostoru bude pravděpodobně ještě nižší než v kabině), díky čemuž by mohlo dojít k explozi tlakové nádoby. Pokud nechcete riskovat zbytečné komplikace a ztrapnění při vyvolávání vašeho jména, nic takového si neberte. Kartuše se dá koupit ve Španělsku vcelku bez problémů a za cenu podobnou jako v Čechách. Ceny se pohybují kolem 8€ a dle velikosti vydrží v pohodě i na tři týdny. POZOR!!! Kartuše se neprodávají v outdoorových prodejnách (jak by se logicky očekávalo), ale v železářství! Trvalo mi půl dne lezení po outdoorových prodejnách a chození po celém městě, než jsem to zjistil. 

Zapalovač

Pokud chcete vařit, určitě ho budete potřebovat, ale jak jsem zmínil v předchozím odstavci, raději bych si ho do letadla nebral. Mohli by být problémy s plynovým i s benzinovým. Ve Španělsku se dá zapalovač koupit za 1-2 €, takže je lepší cestovat v klidu a drobnosti, které není možné přepravovat v letadle, si dokoupit na místě.

Igelitové pytle

Ač se může zdát divné, k čemu pytle, jsou velmi důležité. Je dobré si vzít alespoň tři nebo čtyři. Používám je na balení věcí, které nechci, aby se mi promočily. Pytle používám i v případě, že mám "nepromokavý" batoh, popř. batoh s vlastní plášťěnkou (protože voda si prostě vždy najde cestu a to většinou v místě, kde máte to, co nesmí zvlhnout :-)). Na prvním caminu mi voda natekla až do lékárničky, kterou jsem měl schovanou v batohu a to tak, že zmáčela všechno uvnitř.
Věci rozdělím tak, že do jednoho pytle dám čisté prádlo, druhý mám na špinavé prádlo, třetí na ostatní věci jako např. elektronika nebo doklady, nebo papírové věci jako třeba mapy nebo pohledy apod. a čtvrtý pytel na spacák. Ono totiž spát ve vlhkém nebo přímo mokrém spacáku je zaručený způsob, jak se nevyspat ... Nejvíce se mi osvědčily pytle do odpadkových košů o objemu cca 30 - 40l se zdrhováním. Do těchto pytlů si krásně dáte potřebné věci a provázkem je utáhnete. Samozřejmě nepoužívat pytle z tenkého igelitu (mikroténové), ale vybrat trochu silnější, aby se netrhaly.

Powerbanka

V tomto případě jsem obětoval úsporu hmotnosti a vzal si s sebou pořádnou powerbanku s kapacitou 10 000 mAh. Powerbanka je velmi důležitá z jednoho prostého důvodu. Ne vždy totiž máte na ubytovně u postele zásuvku (protože samozřejmě přijdete v době, kdy už jsou všechy postele se zásuvkami obsazené :-). Pak máte jedinou možnost, nechat nabíjet telefon třeba v kuchyni, ale to znamená nechat ho několik hodin bez dozoru ... Navíc, musíte myslet na to, že po příchodu na ubytovnu chtějí téměř všichni nabíjet, takže se snadno může stát, že prostě nebude žádná zásuvka volná ... v tom případě se právě hodí powerbanka. Prostě na ní na noc připojíte telefona a ráno ho máte nabitý. Pokud máte powerbanku s vyšší kapacitou, tak vystačí na 2-3 nabytí telefonu. Moje powerbanka měla i několik vychytávek:

• Dva USB porty pro nabíjení dvou zařízení najednou - hodí se v případě, že cestujete ve dvou. Můžete tak nabíjet dva telefony najednou.
   
• Solární panel pro dobíjení na slunci - zní to skvěle, ale nefunguje to. Powerbanka se nenabila ani po celém dni nošení na sluníčku - ani čárka nepřibyla. Možná nějaká jiná značka může fungovat lépe, je třeba to otestovat.
   
• Svítilna - asi nejlepší vychytávka. Používáte každou chvíli, např. když večer potřebujete rozestlat a nechcete obtěžovat ostatní nebo prostě když v noci potřebujete něco najít v batohu. Nebo také když vyrážíte brzo ráno. Při prvním caminu jsem putoval v listopadu, takže se akorát změnil čas na zimní a tudíž byla tma ještě v osm ráno. A většina ubytoven by se měla opouštět právě do osmi ráno ... Navíc někdo cestuje raději brzo ráno, takže se svítilna rozhodně hodí. Svítilna se dá použít také i jako bezpečnostní osvětlení když jdete po tmě nebo v mlze po silnici. Nerad cestuji v noci, ale při prvním caminu se mi párkrát stalo, že jsem přišel až v sedm večer a díky změně času na zimní byla už tma.

Myslím, že při troše štěstí by se daly na internetu najít powerbanky s ještě lepšími vychytávkami, ale mě to takhle stačilo. Provázek na powerbance je proto, aby šla přivázat na batoh a mohla se během cestování nabíjet na slunci. Provázek se hodí také v případě, že potřebujete powerbanku přidělat na postel jako lampičku.

Nabíječka + usb kabel

Vzhledem k množství různých elektronických "udělátek", které si můžete vzít na cestu, stává se pořádná nabíječka nutností. Používal jsem nabíječku s možností nabíjení dvou zařízení najednou, ale myslím, že existují i nabíječky, které umí nabíjet i více zařízení. Opět je to otázka poměru skutečné potřeby, hmotnosti a ceny. Nabíječku pro dvě zařízení využijete v případě, že se vám podaří zabrat si včas místo se zásuvkou. Pak si můžete přes noc nabít telefon a powerbanku nebo třeba telefon a foťák apod. Dobré je to také v případě, že cestujete ve dvou, pak si můžete nabíjet svoje mobily nejednou. Nabíječky se vyrábí s různým nabíjecím proudem. Čím vyšší nabíjecí proud, tím lépe, protože připojená zařízení se budou nabíjet rychleji (kromě starších zařízení, které rychlonabíjení nepodporují). Používal jsem nabíječku s nabíjecím proudem 2.5 A, což bohatě stačilo. Samozřejmostí jsou minimálně dva kvalitní usb kabely (kolem 100 Kč), protože ty nejlevnější kabely (kolem 30 Kč) bývají nekvalitní, což se projevuje omezením nabíjecího proudu do telefonu nebo špatně "sedícími" konektory, které nedrží pevně zasunuté v telefonu. Je pak k naštvání, když si dáte na noc nabíjet telefon, během noci se konektor uvolní a výsledkem je, že ráno nemáte nabitý telefon. A podle zákona schválnosti se zrovna někde ztratíte a budete potřebovat GPS, kterou máte zrovna na vybitém telefonu a která vám během chvíle "vycucne" zbytek baterky a vy si tak zajdete několik km navíc ... Taktéž nebudu snad ani připomínat, že kabely musí mít stejný typ usb konektoru, jako podporuje vaše zařízení (to snad může udělat jen čistokrevná lama, že si vezme kabel s jiným konektorem :-)). Nejčastěji se jedná o tzv. mikro usb konektor. Pozor, některé novější telefony mají konektor typu USB-C, který vyžaduje USB-C kabel a s běžným mikro usb se nedají připojit. Dobré je vzít si jeden kabel navíc, kdyby se něco během cesty pokazilo - je pak docela otravné běhat po městě a španělsky (protože většina španělů neumí anglicky - a ani česky :-)) vysvětlovat, že potřebujete usb kabel ...

Mobil

Vřele doporučuji vzít si s sebou "chytrý" mobil (smartphone, dotykáč apod.). Doporučuji to i všem staromilcům, kteří si zákládají na tom, že i v dnešní době jsou schopni plnohodnotně existovat bez mobilu nebo s nějakým jednoduchým typem mobilu pro důchodce typu Aligator. Na obou caminech jsme měl Sony Experii Z2, která plně dostačovala. Když jste na cestě, občas se totiž může stát, že:

• se zanoříte do vlastních myšlenek tak, že sejdete z cesty - prostě jdete a jdete a když se proberete, začnete mít divný pocit, že jste už nějak podezřele dlouho neviděli značku. Pocit se postupně stává jistotou - v tom případě se vám hodí GSP, kterou si na mobilu pustíte a zorientujete se.
   
• trasa je na mapě zakreslena nepřesně a v současnoti vede jinudy - několikrát se mi to stalo. Např. při prvním caminu jsme narazili na úsek, který byl poškozen lesními požáry a kvůli tomu byla hlavní trasa uzavřena a muselo se jít náhradní, která samozřejmě nebyla značena standardními patníky s mušlí. V tom případě je opravdu dobrý nápad pustit si GPS a sledovat, jestli jdete přibližně správným směrem.
   
• se budete kochat krajinou tak, že opět sejdete z cesty - to samé jako v 1. bodě - kocháte se a kocháte a najednou zjistíte, že jste mimo trasu ...
   
• se zakecáte s přáteli a taktéž sejdete z cesty - to samé co v předchozím bodě - povídáte a povídáte v dobré družbě a najednou jste zase mimo trasu ...
   
• se rozhodnete "vzít to zkratkou" - obzvlášť zákeřné - vždy to vypadá, že "za tím kopcem musí cesta určitě pokračovat dál" - avšak ne vždy tomu tak je, takže když za kopcem žádnout cestu nenajdete, přichází ke slovu GPS na mobilu.
   
• se ztratíte ve městě - je to paradoxní, ale ve městě se dá ztratit daleko snadněji než v horách. Ve městě je plno rušných ulic a značky jsou namalovány všude možně (na chodníku, na sloupu, na zdi, občas na popelnici nebo na  stromě) takže průchod městem připomíná dětskou bojovou stopovačku. GPS je pro bloudění po městě obzvláště vhodná ...
   
• Potřebujete najít nějaké zajímavé místo a zrovna nemáte mapu - není nic jednoduššího, než zadad cíl do GPS a nechat se tam dovést.

Mnozí mohou namítat, že poutník by neměl používat GPS. Po zkušenostech s caminem říkám, že moderní poutník by jí měl mít. Pamatujte na to, že jste v zemi, kde moc lidí neumí anglicky a pochybuji, že vy budete (až na pár čestných výjimek) umět  Španělsky, takže se ani nedomluvíte. Navíc v severním Španělsku se mluví Galicijštinou, které občas nerozumí ani Španělé, takže pokud máte opravdu smůlu, začne vám někdo vysvětlovat cestu v galicijštině ... 

Takže jsem se pokusil alespoň částečně vysvětlit, že vzít si s sebou smartphone je opravdu dobrý nápad. Další výhody a vlastnosti telefonu jsou:

• GPS - její výhody už jsem popsal. Je dobré, aby telefon podporoval více GPS sítí - např. evropský Galileo, ruský Glonass nebo americký GPS. Pokud podporuje jen některý, nevadí, je lepší alespoň něco než nic. Na Google play existuje celkem dost kvalitních GPS aplikací zdarma nebo za rozumný peníz. Doporučuji koupit si offline variantu, protože v horách nemusíte mít vždy GSM signál a pak je vám online GSP na nic. Osvědčila se mi aplikace Be on Road od firmy Sygic, kdy doživotní aktualizace map pro Evropu stojí něco kolem 600 Kč vč. informací o dopravě a licence je přenositelná na jiný mobil.
   
• Aplikace - můžete si nahrát spoustu aplikací spojených s caminem. Existuje spoustu průvodců, většinou však ve španělštině nebo angličtině či jiných jazycích (samozřejmě kromě češtiny). Podrobnosti uvedu v samostatné části tohoto článku.
   
• Mapy - ideální jsou Google maps nebo české mapy.cz. Mapy.cz mají dokonce vyznačené jednotlivé trasy camina, ale setkal jsem se s tím, že v některých úsecích nebyly aktualizované, takže skutečná trasa vedla jinudy. Hlavně se to týkalo Camina Inglés (English way).
   
• Foťák - pokud nejste profesionální fotograf, bohatě dostačuje mobil s trochu slušným foťákem. Rozlišení doporučuji od 8 Mpx výše. Fotky pod 5 Mpx nestojí za nic. Navíc když se vám nějaká fotka povede a budete si z ní chít nechat udělat obraz na zeď, tak by měla mít min. 8 Mpx, jinak bude obraz rozmazaný a kostičkovaný.
   
• Kamera - můžete natáčet videa - což se hodí v případě, že na ubytovně vznikne nějaká mezinárodní družba, která se protáhne do noci. S kamarádem Carlosem jsme zažili Španělsko-Česko-Korejskou družbu.
   
• Telefonování - můžete telefonovat :-) Popř. sobě nebo někomu jinému zavolat pomoc.
   
• Mobilní data - můžete používat online služby, mapy, navigace, surfovat, vyhledávat informace o místech, kterými procházíte, posílat své díla na sociální sítě, psát online blog apod.
   
• Wi-Fi - je dobré, aby telefon měl Wi-Fi. Na většině ubytoven je free Wi-Fi, takže si večer dáte telefon na nabíječku (nebo powerbanku) a pustíte zálohování vašich fotografických úlovků na cloud do rána máte zazálohováno. Jak se říká, "sichr je sichr". To neznamená, že vám musí mobil zrovna někdo ukrást, ale může vám do něj napršet, nebo při prudkém větru spadnout do moře (jako se to málem stalo mě) nebo vám prostě při focení krásné scenérie nad hlubokým údolím vyklouzne z ruky a přistane o několik desítek metrů níž na skále ... možností jak přijít o mobil je spousta a je škoda tak přijít i o krásné fotky a videa. Zálohování hlavně nepouštějte přes mobilní data, protože vám je to za chvíli "vycucne".
   
• Audio přehrávač - můžete poslouchat hudbu, audioknížky, přednášky apod. Dobré, pokud má na vás tendenci vlézt deprese ... ale když už na vás vleze, tak se vám chce stejně umřít a hudba vás moc zajímat nebude ;-)
   
• Video přehrávač - to samé jako v předchozím bodě, jen s obrazem :-)
   
• Hry - to samé jako v předchozích dvou bodech :-)
   
• Sociální sítě - můžete se chlubit kam až jste došli, co vše jste už dokázali a že ještě žijete ... taky můžete posílat fotky svých zkrvavených nohou, aby jste svým přátelům zahráli na city :-)
   
• Mail - můžete mailovat :-)
   
• Chatovací programy - Skype, Whatsapp
   
• Když jdete ve skupině a poztrácíte se po cestě, můžete se svolat pomocí telefonu nebo chatovacího programu typu Whatsapp nebo Messenger apod. To se mi hodně osvědčilo, protože když jdete celý den, snadno se ztratíte, protože každý jde jiným tempem a nikdo většinou na nikoho nečeká, takže se ráno domluvíte, ve kterém městě a ubytovně se sejdete a pak pokračujete každý podle svého tempa.
   
• Paměťová karta - je dobré, aby měla alespoň 64 GB nebo více. Když si stáhnete do mobilu off-line mapy a navigaci, pár filmů nebo přednášek a k tomu fotíte denně desítky až stovky fotek v 8 Mpx nebo vyšším rozlišení, natočíte si pár full HD videí, budete se překvapeni, jak rychle mizí volné místo ...

Každopádně zastávám názor, že pouť je od toho, aby si každý urovnal myšlenky a na několik vzácných týdnů vystoupil z každodenní šedé rutiny a v případě věřících lidí, aby si urovnal některé věci s Bohem. Proto je dobré odpojit se a vychutnávat si stav off-line. Sám jsem mobil používal zejména na focení, filmování, občas jsem si pustil nějakou přednášku a data jsem používal jen na online mapy a průvodce. Příchozí hovory jsem měl přesměrované na firemní telefon a volal jsem jen mé rodině, popř. vyjímečně vyřídil nějaký neodkladný firemní hovor. Jinak jsem chtěl být sám a užívat si off-line stavu a nenechávat se nerozptylovat "blbostmi".

Sluchátka

Pokud chcete mobil používat i jako přehrávač, je dobré si vzít sluchátka. Nejlepší jsou sluchátka typu "špunty do uší", protože jsou malá, skladná a lehká. Stačí obyčejná drátová, nejlépe s mikrofonem (pokud by jste je chtěli používat jako hands free) v ceně 100 - 200 Kč. Kvalita zvuku není na caminu důležitá.

Aplikace

Když už budete mít s sebou smartphon, je dobré nahrát si vhodné aplikace, které vám usnadní camino.

Mapy a navigace

Mapy a navigace jsou důležité - netvrdím, že bez nich by jste do Santiaga nedošli - určitě dojdete i bez nich, ale mohou vám spoustu nepříjemností v podobě mnoha nachozených km navíc nebo zbytečné časové ztráty při bloudění. Pokud má někdo předem určený termín návratu domů, může se stát, že po několikerém zabloudění ho začne tlačit čas ... Všechny aplikace, které zde popisuji jsou pro systém Android. Pro jiné systémy si budete muset dohledat vlastní alternativy. Názvy všech palikací uvádím tak, jak jsou pojemnovány  na Google Play (takže někdy budou znít trochu divně), aby bylo možné je vyhledat.

• Google mapy - jsou součástí snad všech zařízení se systémem Android. Nyní je už možné používat je off-line.
   
• Seznam mapy - dají se taktéž používat on-line i off-line. Stačí na Google Play zadat do vyhledávání mapy.cz a můžete začít stahovat. Po stažení a instalaci základního programu si stačí vybrat jen oblasti, po kterých se budete pohybovat. Takže jsem si nainstalovat celou Českou republiku a severozápadní Španělsko (Asturie, Galicie). Volba oblastí záleží na variantě camina, které půjdete.

Oboje mapy mají vyznačené i trasy jednotlivých caminos. U map ze Seznamu však byly nepřesnosti a občas se trasa vyznačená na mapě odlišovala od skutečné trasy. To bylo ale v na podzim 2018, takže je možné, že od té doby už byly mapy aktualizovány. Určitě existuje spoustu dalších map s různými vychytávkami, ale mě na caminu bohatě stačily mapy.cz . Navíc mají výbornou vychytávku - Stopaře. Ten měří a zakresluje do mapy trasu, rychlost, průměrnou rychlost, počet km a převýšení. Po ukončení pochodu si tyto údaje můžete uložit a pak se jimi chlubit kamarádům, jací jste borci :-) Drobnou nevýhodou je, že musíte mít celý den zapnutý GPS senzor, takže telefony se slabší baterkou je třeba častěji dobíjet.

• Navigace Be On Road - velmi dobrá off-line navigace. Základní verze je zdarma. Za cca 600 Kč se dají přikoupit mapy pro celou Evropu s doživotní aktualizací. Aplikace je přenosná tj. v případě výměny telefonu ji lze přeregistrovat na nový.

Spíše než navigaci využijete výše uvedené mapy, ale i přesto je dobré navigaci mít. Už se mi stalo, že jsem potřeboval ve městě najít podle adresy ubytovnu, tak jsem použil navigaci. 

Slovníky

Na Google Play je nepřeberné množství slovníků. Některé jsou on-line a některé off-line. Doporučuji stáhnout a nainstalovat alespoň tři slovníky od každého jazyku tj. anglické a španělské slovníky. Osvědčily se mi tyto aplikace:

• Anglicko-český offline slovník DIC-o
   
• Anglicko-český slovník Valenta
   
• Španělsko-český offline slovník DIC-o
   
• Čeština-španělský slovník AllDict
   
• Učte se španělština MataLanguage - výuka španělštiny

Průvodci

Existuje velké množství průvodců. Stačí zadat do vyhledávání Camino de Santiago nebo přímo název konkrétního camina a vypadne jich celá řada. Většinou budou v angličtině nebo španělštině. Některé jsou zdarma a některé jsou placené. Nejde o nějaké velké částky, většinou se ceny pohybují do 100 Kč. Vyzkoušel jsem několik průvodců, většina nebyla taková, jak jsem očekával. Podařilo se mi najít dva pěkné průvodce.

• Buen Camino - hezký, dobře propracovaný a denně aktualizovaný průvodce. Za pár korun se do něj dají dokoupit moduly pro jednotlivá camina. Nabízí mapy, trasy, převýšení terénu, informace o jednotlivých městech, kontatky na ubytovny a hostely vč. cen za ubytování, seznam zajímavostí pro každé město, plánování trasy a spousta dalších funkcí. Rozhodně jsem nelitoval peněz, když jsem si tohoto průvodce koupil. Průvodce je v angličtině, ale s trochou námahy se ho naučí používat i ten, kdo anglicky neumí.
   
• Camino Tool - jakási interaktivní mapa s vyznačenými trasami jednotivých caminos se zobrazením ubytování. Taková speciální camino navigace. Aplikace je on-line a v angličtině.

Zatím se mi nepodařilo najít aplikaci, která by uměla vše, co bych chtěl, tak jsem používal kombinaci více aplikací. Nakonec jsem nejčastěji používal mapy.cz a Stopaře.

Ostatní aplikace

Zde uvedu aplikace, které by se ještě mohly hodit:

• Kiwi.com - vyhledávač levných letenek a leteckých spojení. Krásné, jednoduché, intuitivní a hlavně v češtině.
   
• Booking.com - To samé co Kiwi, ale pro vyhledávání ubytovnání - je to dobré pro případ, že by byly všechny ubytovny obsazené (což se stává v létě). Taktéž v češtině.
   
• And Bible - Krásná, jednoduchá intuitivní elektronická Bible pro všechny, kdo by chtěli během camina budovat svůj duchovní život. Po instalaci hlavního programu je třeba ještě stáhnout a doinstalovat jednotlivé druhy Biblí (např. cizojazyčné nebo různé varianty překladů) nebo biblické slovníky, mapy, komentáře apod. Program je v češtině.

V dnešní době je lepší mít co nejvíce věcí v elektronické podobě - nic to neváží, nezabírá to místo a je to hned k dispozici. Je vcelku zbytečné kupovat knižní průvodce a mapy opět z důvodu hmotnosti a místa.

Karabinky, provázky, řemínky

Tyto věci sice nejsou nezbytné, ale někde uprostřed lesa nebo hor se mohou hodit. Karabinky lze použít k připnutí různých drobností (jako třeba oné mušle :-)) k vnějším poutkům batohu, provázky či řemínky zase k zafixování "bimbajících" se věcí na batohu nebo prostě jako šňůra na prádlo, když si potřebujete usušit vlhké věci. Karabinky lze za pár korun koupit v prodejnách outdoorového vybavení, provázky v kterémkoliv železářství.

Ostatní věci, které by se mohly hodit

Jsou to věci, které by se mohly hodit ostatním, ale které jsem neměl s sebou:

• Svítilna - všichni svorně doporučují čelovku. Nikdy jsem jí neměl, vystačil jsem si s powerbankou, která měla zabudovanou svítilnu. Čelovka se také hodí v případě, že vycházíte brzo ráno, ještě za šera nebo když se vracíte pozdě večer za tmy. Také se s ní lépe hledají po tmě věci v batohu.
   
• Flash disk - může se hodit v případě, že se dostanete k počítači (na některých ubytovnách jsou za poplatek k dispozici) a chcete si na něj nebo z něj nahrát data na cloudové úložiště. Na flashdisky si můžete nahrát tzv. portable applications, tj. aplikace, které se dají spustit bez nutnosti instalace.
   
• Paměťová karta - pokud máte více "elektronických udělátek", která ukládají data na paměťovou kartu, je lepší si vzít jednu náhradní - je k zlosti, když vám začne uprostřed hor docházet místo (třeba při focení nádherných scenérií). Měl jsem v mobilu dostatečně velkou kartu, takže jsem náhradní nepotřeboval.
   
• Foťák - pouze pro ty, kdo potřebují vytvářet kvalitnější fotky. Jinak je to věc, která je těžká, zabírá místo a musíte na ní dávat pozor. Při obou caminech jsem si vystačil s mobilem místo foťáku.