Vybavení na cestu I.

V tomto článku chci popsat základní vybavení - batoh a věci s ním spojené. V dalších článcích popíši ostatní vybavení - oblečení, nástroje, tipy a triky na snížení nákladů, vychytávky, které se mi během cesty osvědčily apod. Začnu velmi trefnou připomínkou jedné paní z Mexika, kterou jsem potkal na mém prvním caminu:

Jak poznáš, že je člověk poprvé na caminu?
Podle toho, že má velký batoh ... :-)

A opravdu, na svém druhém caminu jsem poznal, že trefněji to snad ani nejde vyjádřit. Při prvním caminu jsem vláčel 60 l batoh naplněný vším možným pro případ "co kdyby ...". Batoh měl mezi 15-20 kg a když jsem ještě jednou ve slabé chvíli doplnil 6 l vody, tak jsem měl pocit, že zarůstám do země. Batoh jsem sice unesl, etapu kolem 20 km dokončil, ale myslel jsem, že přijdu o kolena a celkově, že mi upadnou nohy. Zvláště nepříjemné to bylo při úsecích, které vedly po asfaltu. Po několika metrech na asfaltu jsem měl pocit, jako kdyby mi na "tachometru" naskočilo naráz několik km navíc. V duchu jsem se obdivoval té mexické paní, která šla francouzskou cestu (Camino Francés - French Way), která měří cca 700 km a lze jí ujít za cca 5 týdnů. Šla totiž jen s malým výletním batůžkem, jaký nosí studenti do školy. Stále jsem nemohl pochopit, jak to dělá, že si vystačí s tak málem ... "Ta je tedy hodně skromná ..." říkal jsem si. Až při druhém caminu jsme poznal, jak to někteří lidé dělají - je to prosté a jednoduché - mají velké kufry nebo batohy, které si nechají převést taxíkem na konec konkrétní etapy a sami jdou jen s tím malým batůžkem ... :-) Takže jsem si pak přestal připadat jako lama s velkým batohem a rozptýlil tak své vznikající "komplexy méněcennosti" :-) . Inu co, poznání pravdy osvobozuje ... Jako první tedy začnu s nejdůležitějším prvkem výbavy - batohem.

Batoh

První camino jsem šel s batohem Gema o objemu 60 l. Velmi se osvědčil a i když jsem do něj naložil cca 15-20 kg, krásně seděl na zádech a nikde netlačil. Je vyroben z kvalitního a pevného materiálu. Drobná nevýhoda je, že není nepromokavý, takže když delší dobu prší, budete mít věci mokré.

Druhé camino jsem šel s batohem HUSKY RONY 50L. Taktéž dobře sedí, má spoustu vychytávek, ale materiál je slabší. Během cesty se nám batohy začaly trochu rozpadat. Výhodou je, že batoh má vlastní pláštěnku, takže je odolnější proti dešti.

Batoh je naprosto klíčový a na něm stojí a padá celý váš zážitek z camina. Pokud budete mít nevhodně zvolený nebo nastavený batoh, může se pro vás stát celé camino jedním velkým utrpením (už tak není na caminu o utrpení nouze, tak proč si ho ještě přidělávat špatně nastaveným batohem). Takže klíčové prvky a vlastnosti batohu jsou:

• Dostatečně široké a "polstrované" popruhy. Pokud nebudou široké a dobře vycpané, budou časem tlačit a řezat do ramenou, což může vést až ke krvavým odřeninám. Na takovýchto delších cestách jako je camino jsou krvavá zranění to poslední, co člověk potřebuje.
   
• Prsní pás tzv. "prsák". Je velmi důležitý. Pokud máte v batohu kolem 8 kg a více (což se snadno nasčítá, obzvláště když doplníte vodu a jídlo na několik dní), tak má batoh tendenci roztahovat vám ramena směrem do zadu, což po nějaké době způsobuje bolest v oblasti krční páteře a celkově zvyšuje namáhání horní části trupu, nehledě na to, že zbytečně namáháte ramenní svaly, když musíte rameny tlačit batoh zpět do předu (protože vám svou vahou roztahuje ramena dozadu).
   
• Bederní pás tzv. "bederák". Je možná ještě důležitější než "prsák". Jeho funkce je naprosto klíčová - pokud je batoh správně nastaven na výšku člověka, tak téměř celá váha batohu spočívá právě na bedrech (pasu) a je držena bederním pásem. Hlavní popruhy pak slouží jen ke stabilizaci celého batohu, aby dobře držel na zádech a různě se "neklinklal". Pokud butete mít batoh nesprávně nastavený, většina váhy bude spočívat na ramenou a po krátké době budete mít pocit, že vám upadnou ruce a bude vás bolet v oblasti horní krční páteře (prostě za krkem) a postupně vás budou bolet i celá záda (protože hlavní váhu batohu ponese páteř a ne bedra). Může to vést až k zablokování zad, což na caminu není moc praktické ... I zde platí, že "bederák" by měl být dostatečně široký a "polstrovaný", aby nezpůsobil krvavé odřeniny (tentokráte na bocích).
   
• Přiměřený objem. Osvědčil se mi objem batohu cca 40-50 l. Může být i větší, ale když nemá stahovací popruhy, kterými můžeme batoh zmenšit, může se stát, že batoh nebude dobře "sedět" na zádech a to se pak projeví během pochodu. Ze začátku to moc nevadí, ale když s batohem jdete třeba 8 hodin v horku nebo v dešti, tak to prostě za nějakou dobu začne vadit.
   
• Postranní kapsy, kapsičky a různé úchyty. I zde platí "všeho s mírou". Když je kapsiček a úchytů moc, stává se složitým každý den batoh zabalit. Je třeba myslet na to, že každý den budete muset večer batoh téměř celý vybalit a ráno zase zabalit. Navíc když je v batohu moc kapsiček, tak ztrácíte přehled, kde máte jaké věci uložené. Ideální je, aby měl batoh dvě postranní kapsy na lahve s pitím, jednu oddělenou spodní a horní kapsu, popř. ještě jednu větší kapsu na zadní vnější straně. Do postranních kapes si dáte dvě lahve s pitím, do spodní spacák, do horní jídlo, do zadní věci, které potřebujete mít přes den po ruce, aby jste nemuseli pokaždé "prohrabávat" celý batoh, když něco drobného potřebujete. Vhodné jsou např. ještě úchyty na popruhy, když chcete k batohu něco přivázat - např. karimatku nebo stan nebo třeba trekové hole. Na mém batohu mám ještě malé kapsičky přímo na bederním pásu, které se mi hodně osvědčily, protože jsem si tam mohl dávat třeba peníze, hroznový cukr (mohl jsem ujídat po cestě aniž bych musel sundavat batoh atd.). Některé batohy mají ještě speciální kapsu na vak s vodou, ale to jsem nějak nevyužil. Je pohodlnější použít dvě pet lahve než utrácet za vak na vodu.
   
• Správné uložení věcí a vyváženost. To je takté velmi důležité. Pokud batoh naložíte nevyváženě, může se stát, že bude táhnout ke straně, což po delší době opět způsobuje bolest zad. Oblíbenou "zradou" batohů je, že máte jeden popruh volnější než druhý - batoh pak taktéž táhne ke straně a výsledkem jsou opět bolavá záda. Takže základní pravidla jsou:
   
  • Těžší věci dávat co nejvíc do spodní části batohu. Pokud je dáte nahoru, batoh pak funguje jako páka a více vám namáhá záda
     
  • Rozložit věci symetricky tj. pokud chci brát vodu, tak jí rozdělit do dvou menších lahví a ty pak dát do postranních kapes po každé straně jednu. Během dne pak upíjet střídavě z obou lahví.
     
  • Pokud mátě nějakou větší těžší věc (např. 2 l pet lahev s pitím - k té lze přijít velmi snadno, když narazíte v krámu na slevu :-)), tak tuto věc dát co nejníže a podél svislé středové osy batohu. Pokud to není možné a musíte jí dát ke straně, tak se snažit dát na protější stranu něco, co je podobně těžké, aby se váha vyrovnala.
     
  • Věci, které často používáte nebo budte používat jako první, dávat do horní části batohu, aby jste nemuseli neustále vybalovat a prohrabávat batoh, když je budete potřebovat.
     
  • Nejdůležitější pravidlo - brát si co nejméně věcí - prostě "čím méně, tím lépe".
     
• Pláštěnka. Některé batohy mají ve spodní části speciální kapsu s pláštěnkou. Je to něco jako velký igelitový pytel, který přetáhnete přes batoh. Je to hodně užitečné, ale je třeba brát údaje výrobce o nepromokavosti s rezervou - když jdete celý den v dešti, tak vždy do batohu nějak nateče. Proto je dobré mít důležité věci ještě zabalené v igelitovém pytli - např. náhradní oblečení nebo spacák. V mokrém nebo vlhkém spacáku se totiž moc dobře nevyspíte ... Pokud batoh vlastní pláštěnku nemá, lze jí koupit jako samostatný pytel, který se nevlékne na batoh. Další možností je koupit pláštěnku tzv. poncho (pončo), která má na zádech hrb. Tuto pláštěnku na sebe můžete obléct a pod ní ještě schovat batoh (proto má pláštěnka onen hrb na zádech). Záleží na uvážení každého, co mu více vyhovuje.
   
• Nepromokavost. Je dobré, když výrobce prohlašuje, že je batoh nepromokavý, ale nespoléhat na to. Zatím mi promokly všechny věci o kterých se výrobci dušovali, že jsou nepromokavé a je jedno, jestli to byl batoh, bunda nebo goretexové boty. Určitě je dobré batoh naimpregnovat, ale ještě lepší je dát si důležité věci do igeliťáku. Osvědčily se mi pytle do odpadkových košů se zdrhováním.
   
• Velikost (do letadla). Tady je právě jedna super vychytávka, díky které můžete výrazně ušetřit na nákladech na cestu. Většina leteckých společností umožňuje vzít si na palubu zdarma 1-2 zavazadla, ale jsou tam rozměrové a váhové limity. Pokud se s batohem do těchto limitů vejdete, tak máte přepravu batohu zdarma a ušetříte cca 1500-2000 Kč za přepravu batohu v nákladovém prostoru. Když započítáte cestu tam a zpět, tak úspora může činit až 4000 Kč. Podrobněji popíši tuto vychytávku v samostatném článku o vychytávkách.
   
• Pevná nosná konstrukce. Je dobré, aby měl batoh pevnou, ale zároveň pružnou konstrukci. Kvalita konstrukce má vliv na zatížení zad. Osvědčil se mi batoh s drátěnou konstrukcí, která dobře seděla na zádech a zároveň vytvářela mezeru mezi zády a zadní stranou batohu. Hodí se to hlavně v horku, kdy vám větrají záda.
   
• Ostatní vychytávky. Některé batohy lze rozdělit na dva menší. Můj batoh měl možnost odmontovat horní kapsu a tu pak používat jako ledvinku. To se ukázalo jako velmi praktické, protože jsme mohli snížit výšku batohu a tak se vejít do limitů pro přepravu v kabině letadla. Navíc lze ledvinku použít jako malou nákupní tašku, když jdete nakupovat, nebo si jen tak projít město. Další vychytávkou je možnost u některých batohů otevírat batoh na zadní stěně místo zhora. V tom případě se v batohu lépe hledají věci a lépe se balí. Drobnou nevýhodou je, že když chcete z batohu něco vyndat, musíte ho položit na ležato.

Trekingové hole

Zpočátku jsem je považoval za módní úlet svátečních turistů, jejichž nejdelším trekem je odpolední procházka po městském parku. Asi to znáte - někdo něco plácne v médiích a půl národa se toho chytne a "slaví" to jako závratnou inovaci. Nicméně jsem udělal zkušenost, která mě donutila můj názor zcela změnit. Při prvním caminu jsem šel s batohem, který měl hmotnost mezi 15-20 kg. Po pár dnech mě začaly bolet kolena tak, že jsem nebyl schopen jít z kopce - musel jsem sestupovat bokem, protože bolest mi nedovolovala ohnout koleno pod zátěží. Tou dobou jsme už putovali v malé skupince poutníků, která se tak nějak dala dohromady během cesty. Byli trochu nervózní z toho, že prakticky už nemůžu chodit a dávali mi nejrůznější rady, jak situaci řešit. Nakonec do mě kamarád Carlos hučel tak dlouho, až jsem mu slíbil, že si pořídím trekingové hole. Během následujícího dne jsem si hole vyrobil z tenkých klacků, které jsem našel po cestě.  Pointa je taková, že po dvou dnech mě kolena přestala úplně bolet a já byl schopen dojít zbylých několik set km až do Santiaga a Muxíe (tj. "na konec světa"). Takže ano, trekingové hole jsou užitečné a doporučuji je.
POZOR!!! Pokud využijete fígl s batohem (tj. vezmete si ho do kabiny), tak si s sebou (z bezpečnostních důvodů) nemůžete vzít trekingové hole, protože jsou považovány za nebezpečný předmět. Takže máte dvě možnosti:

• Přepravovat batoh v nákladovém prostoru a vzít si hole z domova
   
• Přepravovat batoh v kabině a opatřit si hole po příletu na místě

Pokud si budete chtít hole opatřit na místě, dají se koupit v outdoorových prodejnách. Dle mého názoru je to vyhazování peněz, protože po dokončení camina je musíte nechat ve Španělsku. Jako mnohem praktičtější se ukázalo vyrobit si hole (proto potřebujete kapesní nůž s pilkou) z tenkých rovných klacků. Výborně se na to hodí mladé eukaliptové stromky, kterých jsou v severním Španělsku celé háje. Svůj účel splní skvěle. Mají jedinou nevýhodu - nejsou skládací :-) .

Rukavice

Nemyslím zimní nebo pletené - mám na mysli kožené fitness rukavice s ustřiženými prsty. Pokud budete používat trekingové hole, jsou fitness rukavice více než vhodné - omezí vytváření puchýřů na rukou. Při první caminu jsem ušel 430 km aniž bych si udělal jediný puchýř na nohou, ale povedlo se mi vyrobit si pár drobných puchýřů na rukou. Myslím, že kdybych neměl ty rukavice, dopadlo by to s rukama mnohem hůře. Možná by stačily i cyklistické rukavice, ale dle mého názoru jsou vyrobeny z mnohem tenčího materiálu, takže by asi tolik nechránily - netestoval jsem. Také počítejte s tím, že pravděpodobně rukavice po caminu vyhodíte, protože budou dost smrdět - když se v nich každý den zpotíte a občas ještě zmoknete, tak to nemůže dopadnou jinak :-) .

Karimatka

Pokud nemáte v plánu nocovat venku pod širákem nebo ve stanu, karimatku nepotřebujete. Slyšel jsem i příběhy lidí, kteří nocovali zdarma někde v klášteře, kde to nebylo příliš pohodlné - tam by jste možná karimatku využili, ale při běžném caminu jí nepotřebujete. Pokud by jste i přeci jen na caminu chtěli nocovat venku, je lepší si vzít silnější a širší karimatku, aby vás lépe izolovala od země a aby jste nebyli příliš otlačení. Myslím, že docela dobré jsou samonafukovací karimatky, ale ty jsem netestoval. Na mé první camino jsem si vzal karimatku, protože jsem chtěl spát venku, ale nějak jsem si neuvědomil, že jedu v listopadu. V tomto období už v severním Španělsku poměrně často prší. Takže většinou pršelo a když nepršelo, tak bylo vše tak mokré, že nešlo spát venku. Krom toho během některých nocí klesala teplota k nule (ráno byla jinovatka), takže spaní venku nebyl dobrý nápad. Nicméně po cestě jsem narazil na jednoho člověka, který spal ve stanu.

Stan

Stan jsem nikdy na caminu neměl, ale při druhém caminu jsme potkali jednoho člověka, který si stan nesl. Docela si ho vychvaloval, že byl celkem levný (cca 100 dolarů) a spolehlivý. U stanu hraje hlavní roli hmotnost. Počítejte s tím, že pokud si vezmete stan, naskočí vám na zádech hned 3-4 kg, tedy pokud si nevezmete ultralehký stan (který je dost drahý). Pokud stan, tak je dobré zvolit provedení s dvojitými stěnami - je to kvůli rose. Pokud máte stan jen s jednou stěnou, tak vám srážející se rosa kape uvnitř stanu. Pokud máte dvojité stěny, stan je sice o něco těžší, ale zase vám tam nekape rosa. Volba je na každém z vás. Stan má ještě jednu velkou výhodu - když spíte venku, máte klid od ostatních a ještě ušetříte pár euro za nocleh. To je důležité, protože většinou lidé ve společné noclehárně chrápou a je tak dost těžké se vyspat i se špunty do uší. Pro případné zájemce přikládám fotku stanu, který měl onen poutník. Na běžné camino však stan nepotřebujete. 

Spací pytel

Spacák považuji (hned po batohu a botách) za třetí nejdůležitější prvek výbavy. Prostě a jednoduše - správně vybraný spacák = dobře vyspaný poutník :-). Pokud celý den chodíte v terénu, je důležité dobře se vyspat. Pokud se vám to nepovede, camino se změní ve výcvikový kurz přežití pro elitní jednotky. Celý den na pochodu, málo spánku a málo jídla - to se nedá moc dlouho vydržet - odhaduji, že cca týden. Ale teď vážně. Je třeba vybrat vhodný poměr mezi hmotností a tepelnými vlastnostmi spacáku. U většiny spacáků se udávají 3-4 druhy teplot (pochopitelně se myslí vnější teplota okolí, kde spíte):

• Horní extrémní teplota (T-max) - hraniční teplota od které už začíná být ve spacáku příliš horko. Tento údaj je nejméně důležitý, protože přílišné horko se dá jednoduše vyřešit tím, že si spacák rozepnete nebo se částečně odkryjete. Při mé první cestě do Španělska jsem měl spacák s komfortní teplotou kolem 4-8 stupňů Celsia. Cestoval jsem v létě po jižním Španělsku, kde byla opravdu velká verdra (v 22 hod. večer bylo v Madridu ještě 30 stupňů a to nemluvím o Granadě nebo Algeciras - tam byla opravdu výheň). Takže jsem většinu času spal částečně odkrytý. Má to trochu nevýhodu, že na některých místech lítají malé mušky, které nejsou skoro vidět, ale za to kvalitně štípou. Jsou ještě menší než naše známe "tiplice". Takže jsem se občas probudit trochu poštípaný ...
   
• Horní hranice teplotního komfortu (T-comf) - dalo by se říci, že to je teplota taková "akorát" tj. kdy ještě nenastává pocit chladu - ta je klíčová a není dobré jí podceňovat. Když jsem testoval můj nový spacák na zahradě, tak opravdu, když se venkovní teplota přiblížila komfortní teplotě spacáku, začínalo to být na hraně a kdyby venkovní teplota ještě o kousek klesla, nastal by už pocit chladu. Jakmile při spaní přijde pocit chladu, tak se už moc nevyspíte ...
   
• Dolní hranice teplotního komfortu (T-lim) - teplota kdy už je zima, ale dá se ještě spát. Nedoporučuji volit spacák podle této teploty - je lepší zvolit nižší komfortní teplotu a raději "větrat" než mrznout ...
   
• Dolní extrémní teplota (T-ext) - Hranice, kdy už může nastat poškození zdraví důsledkem prochladnutí. V jedné prodejně mi to vysvětlili moc hezky - je to teplota, kdy ještě nezmrznete ...

Kdo chce šťourat ještě více, může si nastudovat evropskou normu EN 13537. Takže doporučení je, vybírat spacák podle horní hranice teplotního komfortu a raději "větrat" než "klepat kosu" :-). Podle staršího značení se udávaly jen tři údaje:

• Horní extrém - teplota, při které je už horko
   
• Komfort - teplota "akorát"
   
• Doní extrém - teplota, kdy ještě nezmrznete (ale už se kvůli zimě nevyspíte)

Spacáky se dále dělí podle izolace:

• Péřové - jak je z názvu patrné, izolačním materiálem je peří. Tyto spacáky mají výborné izolační vlastnosti, ale jsou těžší. Dají se koupit také odlehčené péřové spacáky, ale ty jsou celkem dost drahé (cca od 5000 Kč výše). Péřové spacáky se hodí do extrémnějších podmínek, než je camino ve Španělsku. Kvůli vyšší hmotnosti nejsou moc vhodné na camino
• Syntetické - izolační materiál je syntetický např. dutá vlákna. Tyto spacáky jsou vhodné na běžnou turistiku tudíž i na camino. Dobře izolují a oproti péřovým spacákům jsou lehčí. 
• Hadrové - ty nedoporučuji na nic - maximálně jako deku když chcete v létě odpočívat po obědě na zahradě nebo se povalovat u vody. Hadrové mají většinou molitanovou výplň, která vůbec nehřeje a bude vám zima i v 15 stupních. Navíc jsou těžké a neskladné. Rozhodně to není dobrá volba na camino.

Nebo také podle provední:

• Mumie - v dnešní době asi nejrozšířenější. Jsou lehké, skladné a celkem dobře se v nich spí. Většinou mají i kapucu na hlavu, takže v případě nočního chladu se můžete pěkně "zachumlat". Někomu se však může v mumii trochu hůře spát kvůli menšímu vnitřnímu prostoru. U mumie je také trochu nevýhoda, že se nedá pořádně rozepnout v případě, že je vám v ní horko.
   
• Dekové - provedení spacáku je prakticky jako jedna velká deka přehnutá napůl a sepnutá zipem. Vlastnosti jsou podobné jako u mumie s tím rozdílem, že spacák můžete kdykoliv rozepnout a idělat z něj deku.
   
• Oválné - kompromis mezi dekovým provedením a mumií. Mají více vnitřního prostoru, takže jej ocení ti, kdo se nechtějí při spaní zamotat do spacáku jako se to stává v mumii.

Při výběru spacáku je dobré zvážit, v jakém období přibližně na camino pojedete. Když jsem jel na první camino v listopadu, vzal jsem si spacák značky Tulák (ten černý na fotkách) - bohužel si už nepamatuji pro jaké teploty je konstruován (kupoval jsem ho v roce 2000), ale myslím, že komfort byl kolem 4 stupňů Celsia (nevím jestli + nebo -). Protože průměrné teploty byly kolem 10 stupňů, tak mi spacák vyhovoval tak akorát. Při druhém caminu, kdy jsme jeli v září, mi stačil spacák Husky s komfortem mezi 8-12 stupni, který byl o cca 500 g lehčí. 

Lahve na pití

Ano, píši v množném čísle. Je totiž praktické mít dvě lahve. Každou lahev si vložíte do jedné postranní kapsy batohu a díky tomu máte batoh vyvážený. Pak už jen musíte upíjet střídavě z jedné a z druhé lahve, aby jste vyváženost udrželi. Pokud chcete jít jen s jednou lahví, je dobré jí připevnit buď podél středové osy batohu (aby "netáhla" do strany) nebo kolmo na středovou osu pod batoh. Pokud lahev přiděláte na horní část batohu, budou se vám více namáhat záda, protože batoh s těžšími předměty nahoře působí jako páka. Objem lahví může být dle vašeho uvážení. Začínal jsem se čtyřmi 1,5l lahvemi a děsně se nadřel (4x1,5l=6kg). Postupně jsem počet zredukoval na 2x1,5l a pak na 2x1l. Myslím, že dvě litrové lahve jsou optimální. Stačí každou naplnit 0,75l a díky tomu máte na cestu 1,5l , což většinou stačí. V případě potřeby můžete natankovat 2x1l. Navíc litrové lahve jsou skladnější. Na trasách, které jsem šel, bylo docela dost studánek a kohoutků s vodou, kde si můžete dočepovat vodu (asi byla všude pitná, protože můj trávicí trakt nikdy dodatečně neprotestoval :-)). Úplně stačí, když použijete dvě PET lahve - osobně jsem používal dvě litrové lahve od Kofoly.

Poutnická mušle

Bez mušle není camino :-). To byl vtip, protože i bez mušle dojdete do Santiaga - tedy pokud vám neselžou nohy, nebo s vámi po cestě nepraští infarkt :-(  pár pomníčků jsem po cestě viděl ... Mušle, španělsky la concha, je neodmyslitelným symbolem poutníka. Bylo by "hrubým pochybením" si mušli nepořídit. Většinou se dá pořídit za 1-3€ v turistických informacích, prodejnách suvenýrů nebo přímo v místě, kde dávají razítka do poutnického pasu - credencial. Mušle se připevní viditělně na batoh. Kromě symbolického významu má i jednu praktickou funkci - každý vidí, že jste počestný poutník (obzvláště když jste trochu zarostlí, špinaví a smradlaví) a ne toulající se bezdomovec. Trochu jsem se pídil po významu mušle, ale jak je ve světě dobrým zvykem, ke všemu existuje několik verzí. Takže uvádím shrnutí toho, co se mi podařilo zjistit:

• Nejpravěpodobnější mi přišlo vysvětlení, že v minulosti poutníci používali mušli buď jako lžíci k nabírání pokrmu a nebo jako talíř. Každopádně asi mívali větší mušle, z té mojí bych se nenajedl :-)
   
• Mušle symbolicky vyjadřuje, že všechny cesty vedou do Santiaga. Když totiž postavíte mušli na hranu, tak je vidět, že se všechny paprsky na mušli sbíhají do jedné krajní části.
   
• Mušle se správně jmenuje hřebenatka a údajně se vyskytuje jen na konci světa tj. Muxía nebo Finistere. Mě osobně se zdá divné, že by se nikde jinde tyto mušle nevyskytovaly. Ono ostatně ani zmiňované konce světa nejou nejzápadnějším cípem evropského území. Ale legendy jsou to hezké a romantické.

Dalším o trochu méně známým symbolem poutníka je malá tykev připevněná na holi. Tohle asi používali poutníci v minulosti místo lahve na pití. Každopádně téměř nikdo to nenosil, protože to akorát překáží (po cestě se to stále "bimbá")