Rady a tipy

Tento článek je shrnutím různých rad, tipů a postřehů. Některé tipy jsem zmiňoval již v předchozích článcích, takže se budu někdy trochu opakovat, ale myslím, že pro přehlednost je dobré vše "sesypat" na jedno místo.

Cestovní pojištění

Doporučuji si zaplatit pár stovek za cestovní pojištění pro případ, že by se něco pokazilo. Je to věc, na které se rozhodně nevyplatí šetřit. Takový několikadenní pobyt v nemocnici nebo třeba operace (např. poraněné nohy) může vyjít na stovky tisíc Kč, nemluvě o případném úmrtí a převozu ostatků - spolehlivě tak zadlužíte své pozůstalé na mnoho let (pokud tedy nejste z milionářské rodiny). Na vlastní oči jsem při cestě na jednu dovolenou do Španělska viděl zemřít člověka z našeho zájezdu - prostě vyšel ven z autobusu, zkácel se a po převozu do nemocnice zemřel. Naneštěstí zemřel už ve Španělsku (při cestě tam), kousek za hranicí Francie. Španělsko v té době nemělo nějaké smlouvy s Českem, takže pozůstalá manželka musela vše tvrdě zaplatit tj. uložení v chladicím boxu (protože se to stalo v pátek), kremaci a pak si ho tajně vezla v urně domů. I tak vyšlo toto neštěstí na stovky tisíc korun a to bylo krátce po revoluci 1989. Při volbě pojištění si  pročtěte podmínky, protože každá pojišťovna nabízí jiné položky a rozsahy. Uvádím některé body:

• Repatriace - tj. převoz zraněného nebo ostatků v případě úmrtí zpět do vlasti. Opravdu nepodceňovat, i když se to může zdát morbidní, že o tom takto detailně píši - opravdu se v tom nevyžívám - pár pomníčků jsem totiž na caminu viděl ... Camino je dlouhá cesta a když jdete v letních měsících, je tam hodně horko - šli jsme camino na konci září a chodili jsme v tričku a kraťasech a povedlo se nám ještě se spálit na sluníčku. Pokud má někdo např. slabší srcde, může dostat při námaze v horku infarkt nebo v návalu romatiky a nezvladatelné touhy po dokonalém selfie pořízeném na útesu spadnout ze skály. Nebo se prostě nechat srazit autem (některé části camina vedou po silnici). Možností jak zemřít při caminu (a nejen při něm) je relativně hodně ... ale dost morbidity.
   
• Pojištění asistenčních služeb - různé služby spojené s léčením
   
• Úrazové pojištění - pro případ úrazu
   
• Pojištění zavazadel

Uvádím přehledovou tabulku mého pojištění, které jsem měl:

Doporučuji zaplatit si pojištění o pár dnů delší než je plánovaná doba camina - pro případ, že by jste se někde zdrželi. K pojištění dostanete asistenční kartičku, kterou mějte u sebe.

Doklady a ostatní "papíry"

Na caminu, a při všech cestách obeceně, je velmi důežité dávat si velký pozor na doklady (pas, občanka, víza, pojišťovací karta, letenky, peníze apod.). Osvědčilo se mi pár základních pravidel:

• Doklady mějte vždy u sebe - když jsem byl na první cestě ve Španělsku v roce 2000, měl jsem doklady a peníze v kožené taštičce na krku pod tričkem. Nenechávejte doklady někde v batohu nebo je nesvěřujte neznámým lidem (třeba aby vám je pohlídali, když se jdete koupat). Ztráta dokladů v zahraničí je vždy velký problém a spolehlivě vám zkazí celé camino. Slyšel jsem příběh o jedné poutnici, která přiletěla do Porta v Portugalsku, tam přišla o doklady, tak jí nezbylo nic jinéhého, než se otočit a vrátit zpět => škoda času a peněz.
   
• Doklady mějte schované - jak jsem již zmínil, doklady jsem nosil v malé taštičce zavěšené na krku přímo na těle. Pokud je máte v kapse, může se stát, že vám je někdo ukradne - zrovna tak, poku je máte v batohu. 
   
• Mějte vytvořené kopie všech dokladů - důvod je ryze praktický - pokud už o doklady přijdete, je lepší mít kopii než vůbec nic. Pokud jste trochu paranoidní, pořídítě si papírovou kopii na kopírce a pak ještě třeba doklady neskenujete nebo nafotíte telefonem.
   
• Kopie dokladů mějte na více místech - pokud si vytvoříte kopie dokladů, je vhodné je mít na více místech - Originály máte u sebe, papírové kopie v batohu a nafocené v telefonu nebo na flashce. Pro ty echt paranoidní je dobré si kopie v elektronické podobě uložit na nějaké cloudové úložiště typu "Google disk" pro případ, že by jste o všechno přišli, tak aby jste si kopie dokladů mohli stáhnout a vytisknout. Prostě sichr je sichr :-)

Cestování letadlem

Cestování letedlem jsem detailně popsal zde a zde a proto uvedu jen shrnutí v několika hlavních bodech:

• Na letišti buďte alespoň o dvě hodiny dřív před odletem.
   
• Vemte si na letiště vlastní jídlo a pití - na letišti je vše drahé. Vemte si jídlo na celý den tj. snídani (pokud ráno nesnídáte), oběd (při mezipřistání přijde vhod) a večeři (většinou dorazíte navečer a po celodenním cestování nebudete mít chuť někde večer shánět večeři) popř. nějakou svačinku.  S pitím je to horší, protože si ho nemůžete brát do letadla. Při prvním caminu jsem to řešil tak, že jsem se napil více před odletem, což nebyl úplně dobrý nápad, protože se mi v letadle chtělo pořád na záchod. Během mezipřistání jsem si dočepoval vodu na záchodě (dala se pít, ale chutnala jako voda z bazénu). Moje trávicí soustava však nic nenamítala, takže asi OK :-). Při druhém caminu jsem to částečně dělal také tak, ale pak jsem ve slabé chvilce rezignoval a koupil si 1,5 l vodu za 2€ tj. za 50 Kč.
   
• Vemte si batoh do kabiny - ušetříte za přepravu v nákladovém prostoru.
   
• Neberte si do kabiny předměty, které jsou považovány za nebezpečné (nářadí, trekové hole, nože a jiné kovové ostré předměty).
   
• Tekutiny musí být ve 100 ml lahvičkách. 
   
• Vlastní pití není povoleno - max. 100 ml vody. Všiml jsem si však, že někteří pasažéři nastupovali s půllitrovou nebo i větší lahví vody. Napadají mě dvě vysvětlení, jak to mohli dokázat - koupili si pití až v odletové hale tj. po projití bezpečnostní kontrolou nebo si v odletové hale načepovali vodu na toaletách, taktéž až po projití bezpečnostní kontrolou. Zatím jsem tohle nezkoušel, ale vypadá to, že omezení tekutin na 100 ml platí jen pro tekutiny přinesené "zvenku" tj. z prostoru mimo letiště. U tekutin zakoupených v odletové hale asi není žádný problém. Každopádně nemám to ověřené, je to jen moje teorie, každý ať si to vyzkouší na "vlastní triko".
   
• Neberte si tlakové plynové nádoby např. Proban - Butanové náplně, speje, zapalovače apod.
   
• Nepoužívejte během letu slova, která by se dala spojovat s hrozbou terorismu (např. slovo bomba apod.) - zbytečně by jste tím mohli vyvolat paniku.

Kouzlo minimalismu

Na camino je si berte co nejméně věcí. Platí, že čím méně, tím lépe. Zde uvádím některé přínosy:

• Ušetříte za přepravu batohu v zavazadlovém prostoru.
   
• Nemusíte čekat až vám na letišti vyjede batoh na pásu - můžete jít rovnou k východu.
   
• Nemusíte se obávat, že vám na letišti batoh někde ztratí nebo pošlou do jiného letadla.
   
• Méně se nadřete, když máte lehčí batoh = lépe prožité camino.
   
• Staráte se o méně věcí. Méně starostí = opět lépe prožité camino.

Minimalismus začínám teprve objevovat, ale čím dál tím více mu přicházím na chuť - je to osvobozující. Přestanete marnit svůj drahocenný čas přehazováním věcí z místa na místo (korektně se tomu říká úklid) a nekonečným přehrabováním se v nich a tím získáte více času na to, aby jste žili. Přemíra věcí vás přestane dusit. Jak jsem napsal v části "O mě", jednoho dne jsem si uvědomil, že nemám čas žít a tak jsem začal hledat cesty a způsoby, jak to změnit. Minimalismus se ukázal jako jeden z mocných nástrojů, jak kýžené změny dosáhnout. Podrobnosti napíši někdy v samostatném článku.

Ubytovny - albergues

Speciální ubytovny, kde mohou přespávat jen poutníci po předložení poutnického průkazu - credencial. Tyto ubytovny se nazývají albergue (alberche). Jsou dva základní druhy - státní a soukromé a k nim ještě různé hostely a penziony. Obecně platí, že státní jsou levnější - většinou 6-8€, ale mohou mít nižší kvalitu či vybavenost a soukromé, kde mohou být ceny 10-20€ v závislosti na období (tj. jestli je sezóna nebo ne). Albergues jsou společné noclehárny, kde může nocovat třeba i dvacet lidí pohromadě. Mají společné sprchy a toalety, někdy se nerozlišuje na dámy a pány, takže kdo dřív přijde, ten se dřív koupe. Ubytovny, které jsem prošel byly většinou (až na pár výjimek) na dobré úrovni. Při příchodu na ubytovnu předložíte správci ubytovny svůj credencial a dostanete přidělené číslo postele a jednorázové prostěradlo a povlečení (tedy povlak na polštář, spacák musíte mít svůj) a pak se jdete zabydlet.Ráno si zase zabalíte a jednorázové povlečení a prostěradlo vyhodíte do koše. Na většině ubytoven je malá kuchyňka, kde si na sporáku (většinou jsou elektrické a někdy vám dá docela zabrat, než přijdete na to, jak se zapíná a ovládá). můžete uvařit a pak umýt nádobí. Někde mají ještě třeba lednici a mikrovlnku popř. pračku a sušičku. Různé ubytovny mají různá pravidla, ale obecně platí tato pravidla:

• Otevírá se mezi 14-15. hod.
   
• Zavírá se ve 22:00
   
• Večerka je 22:00
   
• Ubytování je možné jen na jeden den, což platí hlavně pro státní ubytovny. V soukromých ubytovnách můžete zůstat tolik dní, kolik si zaplatíte.
   
• Obytovna se musí opustit nejdéle do 8:00 ráno (to platí zejména pro ty státní). 

Na ubytovně se samořejmě nesmí dělat "bordel" tj. nějaký noční hluk či alkoholové večírky. Zažil jsem třeba ubytovny, kdy jim nevadilo, že jsme odcházeli skoro v poledne, ale zažil jsem ubytovny, kdy byli naštvaní, že jsem si v 8 hodin ráno ještě balil batoh. U soukromých ubytoven a hostelů to moc neřeší.

Ostatní

Zde budu postupně doplňovat tipy a triky, na které si vzpomenu během psaní blogu:

• Noste u sebe hodně drobných mincí. Nejlépe centy, jedno a dvou eurové mince. Využijete je do různých automatů, nejčastěji do sušiček nebo praček na ubytovnách.
   
• Obdarovávejte pouliční umělce tzv. street performes. Tito umělci mnohdy předvádí opravdu poutavé věci - viděl jsem dudáky, harfisty, různé trumpetisty, dokonce hráče na didgeridoo (didžeridů), což je dutý kmen vyžraný od termitů do podlouhlé roury na kterou se hraje tak, že do ní "prdíte" pusou do rytmu. Je to původní nástroj australských domorodců. Také jsem viděl hráče na hand pan, což je kovový předmět ve tvaru velké čočky s krásným, zvonivým zvukem. Život pouličních umělců bývá občas těžký a proto považuji za vhodné je nějak podpořit.
   
• Obdarovávejte žebráky - toto je na zvážení každého. Dle mého názoru většina žebráků v ulicích jsou profíci s dobře propracovanou citovou manipulací - někteří mlčky klečí na ulici s miskou v ruce a srdceryvným, zoufalým pohledem upřeným na vás. Nicméně my však s jistotou nevíme, zda je ten člověk opravdu v nouzi či jen citový vyděrač. Vzhledem k tomu, že jsem byl při mé první cestě do Španělska v podobné situaci, kdy jsem musel potupně žebrat (a bylo mi to hodně trapné a stydděl jsem se, ale touha vrátit se domů byla silnější než stud) v pět hodin ráno na nádraží v Karlsruhe v Německu, abych sehnal chybějících pět marek na jízdenku domů (protože jsem zaplatil za jednoho kamaráda jízdenku, aby ho nevyhodili z vlaku, díky čemuž mi pak chyběly peníze další jízdenku), mám pro ně pochopení a přispívám jim i když vím, že mi někdy lžou do očí a dělají ze mě blbce. Vím, jaké to je být bezdomovec a vím jaké to je být v nouzi a vím jak je pak člověk vděčný byť za nepatrné dobro, které je mu prokázáno. Naučil jsem si toho vážit. Navíc obdarovat nuzného je v Božích očích milé.
   
• Dodržujte hygienu více než kdy jindy - pokud se vám podaří něco si na těle pokazit, může pro vás skončit celé camino. Není příjemné putovat s něčím rozedřeným nebo zaníceným. Bolavý zub caminu na kráse také nepřidá.
   
• Pečlivě se starejte o své nohy - po celou dobu je to pro vás hlavní dopravní prostředek. Při prvním caminu jsem ušel 430 km bez jediného puchýře na nohách a to jsem někdy šel třeba celý den v mokrých botách. Jakmile jsem někde cítil náznak tvořícího se puchýře, hned jsem zastavil, místo namazal mastičkou proti puchýřům a zalepil náplastí. Putovat s puchýři rozedřenými do krve není ono. Navíc riskujete nějaký zánět nebo něco na ten způsob a tím konec camina.
   
• Pitná voda - pil jsem ze všeho možného (samozřejmě kromě řek, potoků, rybníků a louží - takový drsňák zase nejsem :-)), ale pil jsem ze všech kohoutků, studánek, vodovodů apod. bez nějakých zdravotních potíží. Každopádně, pokud si nejste jisti, tak se raději zeptejte nebo prostě nepijte. Jednou jsem viděl u studánky nějakou napůl ulomenou ceduli, tak jsem z ní raději nepil, protože jsem si nebyl jist, jestli na ceduli bylo napsáno, že voda není pitná (vzhledem k tomu, že u žádných studánek nebyly nikdy cedule, že voda je pitná, tak jsem usoudil, že když tam cedule je, bude nejspíš znamenat, že voda pitná není.)
   
• Opatrnost na silnicích - některé úseky některých caminos vedou po silnici. Většinou vedou po málo frekventovaných okreskách, ale párkrát jsem šel po silnici s větším provozem. Je hloupé nechat se na caminu srazit autem - kvůli tomu nemusíte jezdit do Španělska - to s přehledem zvládnete i v Čechách :-) Některé zdroje doporučují reflexní vestu - osobně jsem jí nepoužíval, protože by mi kazila poutnickou "image" :-).