Duchovní "anatomie"

Dnes chci popsat model, který již mnoho let používám. Během svého hledání jsem se setkal s nesčetným množstvím variant, názorů, učení a duchovních směrů, které si často vzájemně protiřečily. Nechci se zde zabývat spekulacemi ani analýzou jednotlivých směrů, protože to není záměrem tohoto blogu. Ve všem, co dělám, se snažím dbát na maximální jednoduchost a srozumitlenost a proto se držím jednoduchého, "třívrstvého" modelu:

Duch - Duše - Tělo

Stejný model používám i v případech, kdy mluvím procesech odehrávajících se na jednotlivých úrovních lidského života:

Duchovní úroveň - Duševní úroveň - Tělesná úroveň

Někdy místo slova "úroveň" používám slovo "vrstva" popř. "level". Vždy ale mám na mysli tento jednoduchý, tříúrovňový model. Pojďme si nyní trochu vysvětlit jednotlivé vrstvy.

Dá se říci, že člověk je "třísložková" bytost - má ducha, duši a tělo. Jednotlivé vrstvy popíši jen zevrubně, aby bylo možné udělat si základní představu.

Duch člověka

Zde mám na mysli duchovní podstatu člověka, nikoliv nějakou éterickou bytost poletující na hřbitově nebo na hradě :-) Lidský duch je ta část člověka, která touží po Bohu, Boží přítomnosti a po obecenství (vztahu) s Ním. Lidský duch je věčný, nesmrtelný, ale přesto všechno je to stále jen "stvoření", tj. byl stvořen Bohem. Důležité je nazaměňovat lidského ducha s duší, což se děje především v beletrii a románech, kdy vychvalují "znamenitého lidského ducha", ale mají tím na mysli spíše znamenité intelektuální vlastnosti dotyčného.

Duše člověka

Duše pro změnu bývá zaměňována s duchem, hlavně v případě smrti se lidově říká, že někdo "vypustil duši". Když Ježíš umíral na kříži, Jeho poslední slova byla: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." . Do Božích rukou odevzdal svého ducha, nikoliv duši. Duše je sídlem myšlení, vůle, pocitů, intelektu, rozhodování. Je neuvěřitlně "mazaná" a mistr v sebeklamu. To je třeba mít na paměti :-) Taktéž je zajímavé si povšimnout paralely s pohádkami o čertech. V pohádkách čerti chtěli vždy za svou službu jako protihodnotu duši člověka - tzn. centrum vůle, myšlení, emocí. Když jsem před svým obrácením praktikoval okultismus, kdy si člověk zahrává se silami neznámého původu, bylo atakováno především právě centrum vůle, myšlení a emocí - tedy má duše. Pokud se někomu podaří ovládnout tato centra, může si s druhým člověkem dělat co chce.

Tělo člověka

Tělo je prostě tělo :-) zde myslím skutečně tělo z masa a kostí. V češtině máme trochu nevýhodu, že pro více významů máme jeden termín - např. právě tělo - může znamenat duchovní tělo nebo součást nějakého zařízení nebo nějaké uskupení. V angličtině je pro tělo z masa výraz "flesh" (fleš) a pro tělo jako strukturu "body" (bády). Tělo je "dobrý sluha, ale velmi zlý pán". Dokud tělo slouží jako nástroj ke konání Boží vůle, je vše v pořádku a výsledný efekt (neboli ovoce) je pozitivní. Pokud se však člověk nechá vést touhami těla, tj. tyto touhy začnou určovat směr jeho života, je ve smrtelném nebezpečí, protože směřuje k duchovní záhubě neboli duchovní smrti. Člověk se může nechat vést svým tělem (ke smrti a zániku) nebo svým duchem (k věčnému životu). Říká se tomu "chodit podle těla" nebo "chodit podle ducha". Podrobněji se rozepíši v samostatném článku.

Stručně jsem popsal "třívrstvý" model, který používám. Na tento model se budu odvolávat ve všech svých článcích a proto doporučuji se s ním alespoň zevrubně seznámit.