Camino 2019 - Druhý den

Camino 2019

Camino Portugués (The Portuguese Way) - Portugalská cesta

První den cesty - z města O Porriño do redondely, únava, obdarování, první bloudění

Druhý den - Etapa O Porriño - Redondela

Etapa pro dnešní den byla z města O Porriño do města Redondela. Na západě Španělska se může počasí měnit z hodiny na hodinu nebo ze dne na den, takže den předtím bylo krásné slunečné počasí, ale nyní bylo zataženo střídavě pršelo a mrholilo. Celý den byly takové přeháňky. Předchozí den jsme pořádně odpočívali protože vzdálenost z Redondely byla 17 km a z předchozího dne jsme věděli že 16 km je zatím Kubovo limit. Ráno jsme tedy vstali, nasnídali se a vydali se na cestu. Prošli jsme městem a postupně došli až na okraj. Tam jsme se trochu nechali zmást směrovým patníkem, který ukazoval do lesa. Vydali jsme se tedy lesní cestou, ale po chvíli jsem začal ztrácet klid a tak jsem zkontroloval podle navigace jestli opravdu jdeme po trase. Samozřejmě jsme byli mimo trasu a tak jsme se rozhodli vrátit zpět k patníku. Když jsme totiž poprvé přicházeli k tomu patníku vypadalo to, že cesta dál nevede, protože před námi byla veliká kruhová víceúrovňová křižovatka. Když jsme se ale vrátili, tak jsme si všimli, že kolem té křižovatky vede úzká cestička pro poutníky. Úspěšně jsme tak překonali křižovatku a pokračovali v cestě dál. Bohužel většina cesty vedla po silnici takže to byla daleko větší námaha pro naše nohy. Nicméně povzbudivé bylo, že v této etapě jsme zlomili stovku. Myslíme tím že jsme se dostali na pomyslnou hranici vzdálenosti 100 km od Santiaga. Postupně jak se blížíme k Santiagu jsou na patnících čísla, která ukazují zbývající vzdálenost do Santiaga. V této etapě nebyla krajina nějak zvlášť zajímavá protože jsme procházeli hlavně po silnicích. I tak však Kuba budil všude pozornost jako nejmladší poutník, kterého kdo kde viděl. Po cestě se nám stala jedna taková zajímavá věc. Kousek před námi zastavilo auto z pekařství a řidič donášel bagetu k někomu do domu. Mezi námi a řidičem byli nějací poutníci, kteří se zastavili a od řidiče si vzali bagetu. Při minulém caminu jsem se setkal s tím, že pekaři rozváží pečivo do domů a je možné si u nich v autě koupit čerstvé pečivo rovnou z pekárny. Myslel jsem tedy, že to je stejný případ a tak jsme s Kubou přišli k pekaři, že si taky koupíme nějaké pečivo. Pekař nám dal vybrat jestli chceme chleba nebo bagetu a zcela nás překvapil tím, že nám jí dal zadarmo s tím, že poutníkům dává pečivo zdarma. Tak jsme dostali velkou čerstvou bagetu, kterou jsme si vzápětí dali k obědu. Hodně mě to zasáhlo a musel jsem na tím přemýšlet. Bylo zajímavé, jak taková malá „drobnost“ dokáže povzbudit. Když putujete cizí zemí, máte jen trochu peněz a trochu oblečení, naučíte se být vděční za podobné projevy milosrdenství. Na caminu jsem se naučil všímat a vážit si těchto „drobností“. Je zajímavé, že doma máme tendenci brát takové věci jako samozřejmost, ale když jste v cizí zemi, tak takové věci zvláštním způsobem vyniknou. Pokračovali jsme dál a ve vesnici Mos zase Kuba vzbudil pozornost. Jedna paní ze Slovinska se s námi dala do řeči, pak chvíli něco hledala v batohu a nakonec vytáhla pro Kubu čokoládu. Vypadalo to jako nějaká zdravá raw tyčinka. Kubovi to moc nechutnalo, takže jsem to nakonec snědl já, ale jak se říká „darovanému koni na zuby nehleď“. Díky tomu, že paní byla ze Slovinska, jsme si alespoň trochu rozuměli. Jak jsme tak pokračovali dál, procházeli jsme kolem nějaké restaurace, kde prodávali nanuky. Kuba dostal chuť na nanuka. Koupil nějaký kinder kornout se zmrzlinou. Paní prodavačka byla překvapená, že vidí tak malého poutníka. Dala mu tedy zadarmo ještě lízátko na cestu. Takže během několika kilometrového úseku nafasoval Kuba docela dost věcí. Postupovali jsme dál, ale jak jsme šli po silnici, tak nás víc a víc bolely nohy. V poslední čtvrtině cesty toho měl Kuba už dost, ale nakonec se nám podařilo šťastně dojít do Redondely. Když jsme došli k albergue, tak jsme zjistili, že je už obsazený a není v něm další místo. To nás trochu rozladilo a tak jsem zkusil pomocí průvodce najít nějaké další, cenově dostupné ubytování. Nakonec jsem našel Santiago Apóstol Hostel, kde jsem pro nás ihned zarezervoval dvě postele, což se ukázalo jako osvícený nápad, poněvadž když jsme tam přišli a zaregistrovali se, tak po nás přišli další dva lidi a hostel byl plný. Byl to krásně a moderně zařízený hostel, zřejmě v církevní správě. Při registraci nás přivítala řádová sestra, která nás zaregistrovala a všechno nám ukázala tj. kam si dát boty, kde je jídelna, kde koupelna a kde kuchyně. Hostel byl nacpaný poutníky, tak jsme byli rádi když jsme objevili malou zahrádku na střeše a tam jsme si dali večeři. Bylo nezvyklé, že koncem září je na cestě ještě tolik poutníků. Bylo jich tolik, že nám to docela začínalo vadit. Některé úseky opravdu už připomínaly procesí, kdy šli davy poutníků. V hostelu byly i sprchy, ale my jsme využívali samostatný záchod se sprchou přímo na patře vedle ložnice. Proběhla každodenní rutina to znamená přijít zaregistrovat se vykoupat se navečeřet a odpočívat. Hostel se nám velmi líbil, byl hezký, čistý, moderně a útulně zařízený se starobylými stavebními kamennými prvky. V podvečer zase všude zvonily zvony, ale v noci už ne – asi je na noc vypínají. Hostel měl dokonce vlastní kódový zámek takže jsme nebyli limitováni zavírací dobou, která v albergue většinou bývá ve 22:00. Ubytovaní poutníci dostanou přístupový kód, aby každý mohl přijít a odejít jak se mu to hodí. V tomto hostelu měli také mou knihovničku, tak jsme tam nechali jednu Bibli, kterou jsme nesli s sebou. Objevil jsem tam knihu o cestě do Santiaga od Paula Coelha, tak jsem si ji vzal, protože jsem o ní hodně slyšel, že ovlivnila spoustu lidí. Tak jsem se rozhodl že si ji přečtu, abych věděl o čem je. Když jsem knihu otevřel, překvapila mě jedna věc: bylo v ní věnování od nějaké Ellen z 21.9.2019. Knihu jsem objevil 27.9.2019, takže tam neležela ani týden. Jsem tedy zvědavý o čem ta kniha bude. Kolem desáté hodiny jsme se uložili ke spánku. Díky tomu, že to byl hostel, jsme nebyli limitováni odchodem v 8:00, ale mohli jsme odejít déle. Takže jsme si trochu pospali a odcházeli jsme kolem deváté hodiny ráno.